Celá abeceda Kdo si svého mistra váží, na toho hlad nedoráží. Kdo si v krmích vybírá, často nemá potom sýra. Kdo sladko jídá, nesladko spává. Kdo slíbí, chystej své. Kdo slíbí. ten dej. Kdo sliby živ, zbohatne-li, bude div. Kdo slouží z lásky, má měšec plaský. Kdo slouží, v dvojnásob touží. Kdo smích jiným válí, špatně sebe chválí. Kdo snům věří, stín lapá. Kdo sobě cizí štěstí cukruje, zbytečně své si zhořčuje. Kdo sobě svědom, zasměje se klevetám. Kdo sobě zlý, komu dobrý? Kdo soudci sází, toho do věže nesází. Kdo spává dluho, s dluhy žive. Kdo spěš do mlyna přijedě, ten mele. Kdo spěší, lidi (čerta) směší. Kdo spí, nehřeší. Kdo srdce si nedá, vysoko nevysedá. Kdo starého nelátá a nového nešetří, brzo bude vepsí. Kdo starý svár připomene, tomu oko z hlavy. Kdo staví na obecné cestě, nalezne oprávcův dvě stě. Kdo stín lapá, prázdnou hrst mívá. Kdo sto nevinných zabil, za vítěze se vyhlašuje, a kdo jednoho treba lotra ubil, jako vrah se odsuzuje. Kdo stojí o cizí, přichází o své. Kdo strachy umře, nezasluhuje na hřbitově místa (prdě mu odzvoní). Kdo své vůle nepřemůže, ten šťasten býti nemůže. Kdo své zahazuje, cizího nezasluhuje. Kdo svědčí, pes (lhář) větší. Kdo svého domu spravovati neumíš, nech v obecní správy se nepouštíš. Kdo svého nedrží slova, nemá poctivosti zhola. Kdo svornost má na zřeteli. vyhoví ve všem příteli. Kdo svůj břuch nazbyt tuči, tyn se něrod uči. Kdo syt, ten táhne. Kdo šetří, má za tři. Kdo škoditi nemůž, hrozí. Kdo šňupe a kouří, Ducha svatého ze sebe bouří. Kdo špatného sluhy pozbyl, jakoby nejlepšího najal. Kdo štěstím oplývá, na mnohé se nepamatuje. Kdo táhne, toho pohánějí. Kdo tě napomíná, měj ho za přítele. Kdo tě nezná, koupil by tě. Kdo tluče, tomu se otevře. Kdo tone, sekeru slibuje, a když vytáhneš, i topůrka líto. Kdo u cesty staví, mnoho správcův (spravovatelův) mívá. Kdo ustavičně stavěti žádá, ten jako z žertu ochudne. Kdo uteče, vyhraje. Kdo utekl, vyhrál. Kdo v cizí hnízda zanáší, šrámy na tváři odnáší. Kdo v dešti seče, za sucha sklízí. Kdo v dluhy zabředl, nebývá bez hostí. Kdo v letě nerobí, ten v zimě nedrobí. Kdo v mále se pronevěřil, pronevěří se i ve mnoze. Kdo v nouzi nebýval, ten nic nevídal. Kdo v peci bývá, rád tam jiného ožehem hledá (štárá). Kdo v Pešti není k ničemu, nech v Budín nechodí. Kdo v službě nebýval, ten bidy nevídal. Kdo v té peci bývá, jiného tam hledá (mnívá). Kdo v třicátém roce bez rozumu a v čtyřicátém nebohat, tomu nelze čeho se dočekat. Kdo v úmyslu stálý, čert ho neošálí. Kdo včera lhal, tomu i zítra se nevěří. Kdo ve Vilně nebýval, ten divu nevídal. Kdo ve všech ulicích bydlí, zle bydlí. Kdo ve žních hledí chladu, natrpí se v zimě hladu. Kdo večeře nehledá, toho večeře nanajde. Kdo vede, nech dovede. Kdo veliké břemeno nese, tudíž pod ním na zemi klese. Kdo věří v čáry, toho vezme dábel starý. Kdo větrův šetří, nebude síti, a kdo oblakův, nebude žíti. Kdo ví, co v hrnci vře, když je pod pokličkou. Kdo ví, co v hrnci vře, když jest pod pokličkou? Kdo ví, jak kostka padne.