Celá abeceda A byť o zem se bíti, není se kam díti: do nebe vysoko, do vody hluboko. A co dělá jejich pán? A co styd, jen když jsem syt. A co, věčně bíti nebudou: někdy sami ustanou. A kde rak, ježto vody není! A kdyby byl z nebe žid, nemáš ty mu věřit. A on vyhrál z zadu běže. A pravda, ale nevím co. A slovo větrem učiněno jest. A tak dále - co svině vyryly. A třeba písek, jen když by solil. A třeba v hordě, jen když mi dobře. A ty jako tvaroh židký. A ty jen sedíš jako hřib. A ty jsi pravý slavíček! místo zpívání bučíš anebo vyješ. A ty nevíš, kam pěnkava nosem sedá. A ty už poně v saku? A tys jakýs kostrbatý, jako by vlka viděl. A tys jakýs vzteklý, jako sedlák o masopustě. A zas naopak: Není toho kostelíka, aby v něm jednou do roka posvícení nebylo. Aby erbu neponížil! Aby mu všecko na mísu vyložil. Aby na tě Div přišel! Aby nápotom nehřešil, odpouští se na srážku. Aby se nebe neobořilo a skřivánky nepotlouklo! Aby tě Černoboh ubil! Aby tě kat spral! Aby všem ústa zavázal a zašil, musil by mnoho plátna míti. Abys nehřešil, často na smrt pamatuj. Ač bydlíme v stáji, nežvýkáme přece slámu. Ač co s bláznem kdy ulovíš (uhoníš), ale ne rovně s ním rozdělíš. Ač dítě křivo, přec mateři mílo. Ač horší, jen když jinší. Ač chytře se zloděj provine, přece ho zkáza nemine. Ač i plná stodola, chlast ji přece udolá. Ač je černý, není přec ďábel. Ač je daleko, chodí se lehko; i ač blízko, chodí se slizko. Ač jsi mi zmařil plesy, nemůžeš mi odníti pláče. Ač jsme my bratří, nejsou přece naše kapsy sestry. Ač komín křiv, přece dým z něho rovně vystupuje. Ač krtek pod zemí chodí, přece se ukrýti nemůže. Ač má chlap kožich beraní, přece v něm duše lidská. Ač má nápad na summy, nedědí syn rozumy. Ač mám jen malý hrádek, ale jsem v něm já hradní. Ač mnoho pro Bůh dáš, však lékařův ani kněží nikdá nenadáš. Ač můj kabát šerkový; není vyloupen, ale z mých mozolův koupen. Ač nehezky skrojen, ale pevně ušit. Ač nejsem bohat, jsem hostům rád. Ač nikdo nevidí, nečiň, co proti Bohu a rozumu. Ač péče neumoří, vždy zdraví podboří. Ač se někdy o berlách kulhavý trest vleče, ale přece zřídka mu zločinec uteče. Ač ti Bůh dal, a však neupsal. Ač vyšel z bláta, povýšen za preláta. Ač zloděj dlouho své kousky tropí, přec ho lýčený brod stopí. Ač žebrák syt, ale mošna není. Ačtě bratr můj, však má rozum svůj. Ačtě hezký bochník tvůj, přece pole upravuj. Ačtě hol, ale je sokol. Ačtě i štíře, od srdce je. Ačtě kůň zchvácený, nezapomněl přece rehtati. Ačtě šlechtic drobný, jest přece dobrého rodu. Adamova léta od začátku světa. Aha, bývalec! Aha, známe tě, ptáčku! Aha! bych věděl, že má kmotra pivečko, vzal bych i děti s sebou. Aha! už vychází z kouta pravda. Ach Lado, Lado! srdce srdci bývá rádo. Ach nešťastná chvíle: cizí role, a srp vypůjčený. Ach, ach! a pomoci není čím. Ach, kam se děly ty časy, když lítávaly po světě klobásy. Ach, zlý čas! piji jen kvas; a kde šenkují pivo, neprojdu mimo. Aj aj, pan máj, teplý a hladový.