Celá abeceda K cizím hříchům ostrovidové oči máme, ale na své jako krtkové pohlídáme. K čemu chuť, k tomu láska. K čemu kdo chuť má, v tom těžkosti nepozná. K čemu tě to přistrčil! K čemuž jej chováš, snad na slaniny? K čemuž poklička, když hrnek prázdný. K dobré studánce ušlapaná cestička. K dobré věci přináleží chvíle. K hodince smrti pracovati. K hostině ani první nebuď, ani poslední. K houfu starému (většímu) se odebrati. K hrdlu (sobě neb jinému) sáhnouti. K lásce nepřinutíš ani prosbou ani hrozbou. K malému výdělku dej velkou stráž, a bude velký. K matce boží platí vosk. K ničemným věcem vosk tlačiti. K penězům celý svět tváří obrácen. K posledu se chvála činí. K slovům hloupým uši hluché. K službě se nevtírej, a požádán neodepři. K sobě rucě sklonie, k sobě rucě krčie. K soudu jako vrahové, a od soudu jako bratří (strany jděte). K starosti i chromá přiklece. K starosti jest bezpeč veliké. K šlechetné mysli nemá přístupu pomsta. K věcem stalým nejlépe jest nemnoho říkati. K věčnému prahu se dostati. K vůli hostu konec postu. K vůli milému hosti rád hospodář nadsadí svůj statek. K zelené ratolesti přijíti. K zlému půvab dává, kdo se nepotřebně obává. K žebrácké mošně přijíti. Kabát zastavil, a košili vyplatil. Kac, kotě, od mléka! Kačení trepka. Kadeřavý vrch (vlasy), vrtkavá mysl. Kadidlo na čerty, a žalář na zloděje. Kahanec se níží. Kachního žaludku nenasytíš, a kněžské mošně se nedodáš. Kachního žaludku se nedokrmíš, a kancelářské kapsy nedoplniš. Kainovská vlídnosť. Kaj je izba, tam je pec, kaj su lide, tam je řeč. Kaj nic něni, tam ani pantokem něurubiš. Kaj rozum něstačuje, tam třa kapsum dokládať. Kaj rozumu něstačuje, třa kapsum doložiť. Kaj su same bale, tam všeho na male. Kalendář je lhář, a Bůh nejlepší hospodář. Kalhoty kde žena nosí, málokdy muž dobře kosí. Kam čert nemůže, nastrčí ženskou. Kam ďábel nemůže, tam babu pošle. Kam ho ráno postavíš, tam ho večer najdeš. Kam jde hlava, tam i život. Kam kydeno, tam plištěno. Kam nechodí slunce, tam chodí lékař. Kam pán chce, tam slúha jde. Kam rád chodí táta, tam i synek chvátá. Kam ruka, kam noha, kam ocas, kam hlava. Kam se dřevo kloní, tam i padá. Kam se nese první bouřka, tam ostatní za ní táhnou. Kam se přenáší osoba, tam i jmění její. Kam se štěstí kloní, tam i láska lidská. Kam strom ohýbáš, tam roste. Kam střídmost nechodí, tam chodí lékař. Kam upřel, tam chce. Kam vítr, tam plášť. Kam vola bijí? Kam, hrdino, kralevici Marku? Kdes se tu vzal, neznámý tuláku? Kamatnik dušo gubi. Kámen by se smiloval. Kámen často hýbaný neobroste mechem. Kámen často se hýbající neobroste. Kámen mi v uších, a sůl v očích.