Celá abeceda Kdo chodí, nachází. Kdo chová (přichovává) svého, nebude žáden cizího. Kdo chová svého, nebude žáden cizího. Kdo chválí, chce odbýti; kdo haní, chce míti. Kdo jak činí, tak odplatu béře. Kdo jazyk má, do Říma se doptá. Kdo jazyk nedusí, často pokoj ruší. Kdo je pilny prace, k tymu štěsti skače. Kdo je prace lenivy, něni člověk poctivy. Kdo je v neštěstí, všickni se ho štítí. Kdo je všudy, nikdež není. Kdo je z Hranic, nestojí za nic. Kdo je zaměstnán, snadno mu den uběhne. Kdo jednou ptáka z ruky pustí, na střeše ho těžko uchytí. Kdo jest na lidské zbytky živ, zbohatne-li, bude div. Kdo jest přes míru moudrý (přeučený), za blázna se považuje. Kdo jest širokých plecí, mnoho unese. Kdo jest trošty živ, bude-li bohat, bude div. Kdo jiného honí, sám se uhoní. Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Kdo k čemu má chuť, najde toho dosti. Kdo k poli přihlíží, má také v díži. Kdo k půtce vybízíš, měj, co sobě utržíš. Kdo k věření snadný, snadný k oklamání. Kdo kahance potřebuješ, nalévej oleje. Kdo kalíšky dopívá, věku nedožívá. Kdo kárá, ten miluje. Kdo každého drbe, toho všickni. Kdo každého poslouchá, zle činí, a kdo nikoho, ještě hůře. Kdo knížetem zlým, do louže s ním. Kdo koho miluje, vad jeho nepozoruje. Kdo koho nemiluje, zřídka ho vychvaluje. Kdo koho v tom kři hledá, sám tam též bývá. Kdo koho vidí, ten toho šidí. Kdo komu miloučký, i neumyt běloučký. Kdo koně koupil, bere i uzdu. Kdo koupí, bude mít, kdo ukradne, bude bit. Kdo krátké nohy máš, drobné kroky dělej. Kdo kupuje, čeho netřeba, prodávati bude i to, čeho mu třeba. Kdo kvapně orteluje, obyčejně po účinku lituje. Kdo kvočnu prodává, ten své štěstí prodává. Kdo lacno kupi, dwa razy plati. Kdo léhá mezi otruby, přichází svini pod zuby. Kdo lehce uvěří, hned se v leb udeří. Kdo lehce věří, snadno pochybí. Kdo lépe krmen, lépe táhne. Kdo lituje podkovníčku, zmrhá podkovu; kdo lituje podkovy, zmrhá koně, a kdo lituje koně, zmrhá sám sebe. Kdo lže, ten krade. Kdo má cvoky, podpírá si boky. Kdo má dítky, nežije bez lahůdek. Kdo má hubu, ten má v ruce. Kdo má jakou stájičku, ať hledá i kravičku. Kdo má k čemu příhodný čas, nechť na jiný nečeká zas. Kdo má koláč, najde i družbu. Kdo má koně, snadno k němu sedlo najde. Kdo má líbého koně a pěknou ženu, nikdy není bez starosti. Kdo má meč, může v seč. Kdo má nazbyt, může pozbýt. Kdo má pokojné manželství, v svobodném jest stavu. Kdo má sádlo, tomu snadno. Kdo má srostlé obočí, bývá určivý (uhrančlivý). Kdo má škodu, o posměch se nestarej. Kdo má Tučin, Mohylany, počítá se mezi pány. Kdo má věrného čeledína, má poklad v domě. Kdo má viset, neutopí se, i kdyby šla voda přes šibenici. Kdo má zlou ženu, veď ji na pouť do Kyjova, též do Buchlova, naposled do Modřic. Kdo maje čas času čeká, tratí čas. Kdo mála (svého) nehledí, ten dlouho nedědí. Kdo málem spokojen, ten v paměti u Boha. Kdo malému daru nepovděčen, většího nezasluhuje. Kdo malo chová, mívá mnoho. Kdo malý dar chválí, k většímu pobízí.