Celá abeceda Když neumíš řemesla, musíš dělat povřísla. Když nevěsta se rodí, ženich na kůň sedej. Když nočiňo tikne, to ho třeba pobiť. Když osel jest lenivy, budě buřka. Když otec stár, rád bys ho zahrabal, a když umřel, rád bys ho vyhrabal. Když ovce pošly, i kozy ke cti přišly. Když Pán Bůh dopustí, i motyka spustí. Když pán Bůh nekáže smrti, ani od čerta neumřeš. Když pán Bůh ráčí, štěstí musí. Když pán nadchází sprostého, jistě cos cítí u něho. Když pěkný čas, nes s sebou plášť, a když deštivo, čiň, co ti libo. Když pelynek sype, syp jemu zase hořec. Když pes spí, žid přísahá, žena pláče, nevěř. Když pluh zemi ryje, zima ještě žije. Když počnou v hrdle hudci hráti, smrt stojí v hlavách. Když popláče, od srdce odlehne. Když prší a slunce svítí, čarodějnice máslo vrtí. Když přijde zlé bydlo, nejde na mysl ani jídlo. Když přijdeš mezi vrány, musíš krákať jako ony. Když přijdou v hosti psoty, a třeba jen na tři dni, nebrzo je čert z domu propustí. Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Když ruka ruku myje, obě bývají bílé (obě býváta bíle, čistě). Když ruka ustane, obrátí se na ruby ústa. Když řekneš „á”, musíš říct také „bé". Když říjen blýská, zima plíská. Když se Bohu líbí, dá i za kamny. Když se domílá, nejvíc rumpluje. Když se dva perou, třetí se směje. Když se dva pohánějí, třetímu nahánějí. Když se hlava klepe, jdi spat, jest nejlépe. Když se hvězdy čistí, čistí se celé nebe. Když se jedna hus napije, pijí jiné všecky. Když se jí, mlčí se; když se pije, mluví se. Když se kácí les, lítají třísky. Když se káně zjestřabí, více drápe, nežli rozený jestřáb. Když se kdo vypostí, v ničem není kostí. Když se Krkonoš kuklí, bývá déšť. Když se mnich najedl, potřebí mu i v mošnu naložiti. Když se mu pravdy nedostává, umí opremovati. Když se ozve v máji hrom, chyť kámen anebo strom, (a třes jíin). Když se pán směje, celý dvůr vesel bývá. Když se páni množí, lidstvo uboží. Když se pohůnkovi bič, a žebrákovi hul v ruce ohřála, ne tak snadno od ní pustí. Když se ruka k ruce vine, tak se dílo podaří. Když se silně mračívá, lehko pršívá. Když se starý s mladon ožení, jakoby do starého vozu plaché koně zapřáhl. Když se štěstí unaví, sedne i na vola. Když se teleti dobře daří, jde na led a nohu zlomí. Když se ti hry nejvíce chce, tehdy přestaň. Když se vrána zjestřábí, hleďte se, ptáci. Když se žebrák na koně dostane, ani čert ho nedohoní. Když slepý slepého vodí, oba v jámu upadnou. Když slíbí prase, vezmi hned pytel na se. Když sněhu napadá, cestička zapadá. Když sokol zahuben (oprší), klove ho i vrána. Když soused jako med, zvi ho na oběd. Když staří voli hrají, měnívá se počasí. Když tě tlačí bída, nehledej žida, ale souseda. Když tě v oči chválí, boj se nachýliti mysli. Když ti dobře, mlč. Když ti komár v únoru za uchem zašimá, poběhneš v březnu ke kamnům s ušima. Když ti nejlíp kostka padá, tehdy honem obrať záda. Když ti peníze chybí, každý tě nerad vidí. Když trefí na kosa kos, jeden z nich umyká nos. Když u sousedův hoří, odstav svého. Když učeného učíš, zbůhdarma ho kazíš. Když ujedeš míli, postůj koněm chvíli, když ujedeš šest, dej mu jíst. Když únor vodu spustí, v led mu ji březen zhustí. Když v prosinci mrzne a sněží, úrodný rok nám běží. Když v pytlíku peněz není, tehdy se i rozum mění. Když volá zelená žabka, ráda bývá kapka. Když vší zemi jest vzdychnouti, musí i paňátko zdechnouti.