Celá abeceda Zrnko po zrnku nasbíráš mírku. Zrno tone, pleva pluje: proto přece plevou sluje. Zrob svu pracu, pokel světla stači, Pambů ti požehnati rači. Zřídka jedno neštěstí samo přichází. Zřídka která žalost na dobré vyjde. Zřídka se scházejí štěstí a rozum. Zřídka sobě lidé co z prstu vycucají. Ztěžka jiným rozum spraví, kdo se sám v něm neustaví. Ztěžuje si macecha, že pastorek smetany nechce, a jemu chuďátku dej třeba syrovátku. Ztracený čas nikdy se nevrátí. Ztráta cti, veliké neštěstí; a se ctí chudoba lehčí, než hanoba. Ztratil mluv. Ztratil se jako smrad. Ztratil se, jako sůl ve vodě. Ztratil záhy prach i peří. Zubem sekati. Zubí se, jako Němec na jelito. Zuby jako noty na buben. Zuby mi na to piští. Zuby na slunci sušiti. Zuby nehty se přidržuje. Zuřivému nože nedávej. Zůstal tam, jako koba na mrše jako havran Noelův. Zůstal, jak by ho opařil jak by ho úkropem polil. Zůstal, jako když hrom do něho uhodí. Zůstala ševcům na opatky zbyla na ocet. Zůstává ve (při) své jíše. Zůstává ve své jíše. Zuvířelé dřevo těžko se vzpřímí. Zvěstovani zimy něvyhani. Zvi méně hostí, bude chleba dosti. Zví, po čem hoře platí. Zvíš o něm, než s ním vertel hrachu sníš. Zvíš, kam pěnice nosem sedá. Zvíť, po čem platí, když hoře postříhají. Zvláštních lidí děti nezdary. Zvolna-li jedeš, dále dojedeš. Zvon do kostela lidi přizývá, a sám v kostele nikdy nebývá. Zvon klepá: Svým, ne cizím! svým, ne cizím! Zvon volá: kdo za kým! kdo za kým! Zvon zvoní, a v kostel nechodí. Zvoní mu na poslední. Zvučny bubny za horami, a k nám přicházejí jako úborky. Zvůle i dobrou ženu kazí. Zvůle kazí, a nezvole učí. Zvyk (zvyklost, obyčej) jest druhé přirození (kteréž se těžce vykoření). Zvyk horší ež byk; byka zažiněš a zvyka nejza (nelze). Zvyk je horši niž obyčaj. Zvyk je železná košile. Zvyk má železnou košili. Zvyk není kůlna, abys hned přestavil. Zvyk se rád mění, když duše v těle není. Zvykej dobrému, tak zlé na mysl nepřijde. Zvykej pořádku, ujdeš zmatku na statku. Zvykne-li vlk do stavadel choditi, tam brzo po stádu veta.