Celá abeceda Nemá kostí v jazyku. Nemá na něm co pes utrhnouti. Nemá neděle sedm pátkův. Nemá nemoc jazyku, a přec mluví. Nemá oddechu žádného. Nemá prachu. Nemá s to srdce. Nemá se kdy ani zastaviti. Nemá se klásti, kdo chce nemoc střásti. Nemá to hlavy ani paty. Nemá už čím myši z kouta vyvábiti. Nemá všech doma (pohromadě). Nemá-li býti po Bohu, nechať také není po čertu. Nemá, co by v oko položil - co by oko sneslo co by za nehet zašlo. Nemá, oč by zuby zavadil. Nemaluj čerta na zeď. Nemám, z nosu si to nevyškrábu. Nemáš každý rok mladé vysedí. Nemáš li koně, choď pěšky. Nemáš se ničeho odříkati, kromě krásti a v nos se ukousnouti. Nemáš v zahrádce stulkvíku. Nemáš zahrádky hlav, aby ztratě jednu vzal na sebe druhou. Nemáš-li (není-li) zvůle, přestaň na mále. Nemáš-li protivníka, matka ti ho rodila. Nemáš-li tabule, zacpej věchtem. Nemáte ježkovou palici. Nemazaný vůz těžce se táhne. Němce nic nepobouří, jen když má brambory a kouří. Němec bez umělosti (bez důmyslu) ani s lavice nespadne. Němec jako vrba, kde vsadíš, tu se ujme. Němec pánek, otrhánek. Německá růžička druhdy žertovně bodlák slove. Německé plémě se slovanským nic dobrého neobmýšlí. Neměj nikdy nepřítele za ovci, a vždy za vlka. Neměl před ním noh. Neměla bába trampoty, koupila si prase. Němému nerozuměti. Němému vlastní strýc nerozumí. Nemíchej se, sedlský psíku, mezi dvorské. Nemiluj potakače, ale pravdu ti mluvícího. Nemíti co louskati. Nemíti co pod zuby klásti co na zub vložiti čím o zub zavaditi. Nemíti Filipa. Nemluv o provaze v domě oběšencově. Nemluv, co víš, ale věz, co mluvíš. Nemnoho já mu dveří polámu (nemnoho kliku ohladím). Nemoc a běda zatajit se nedá. Nemoc ctnosti nevadí. Nemoc člověka nekrásí. Nemoc má stero cest do těla, a tři z těla: horem, dolem a koží. Nemoc na koni přijíždí a pěšky odchází. Nemoc nepěstuje. Nemoc neumoří-li, ale zkazí. Nemoc po librách přichází, a po lotech odchází. Nemoc se do něho obula. Nemocného břicho bývá důmyslnější, než doktorská hlava. Nemocnému vše hořko. Nemocný doufá uzdravení až do smrti. Nemocných se ptávají, zdravým dávají. Nemoha po koních (kopati), tedy po voji. Nemohou ani očí napásti na sobě: pán dveřmi, a paní oknem. Nemohu-li víc, aspoň budu škaredě hleděti. Nemohu, mám závrat. Nemohuť té pýchy více krmiti. Nemoudrý jako turecký kůň. Nemudruj švec přes kopyto. Nemusí pršet, stačí, když kape. Nemůž vždy jíti plným kohoutkem. Nemůže každý stkvostný oděv míti; ale čistě můž každý choditi. Nemůže loktem dokapsy. Nemůže někdy ani oddechnouti. Nemůže pro široké k drobným.