Celá abeceda Má rtuť v mozku v hlavě. Má ruce jak párátka na škádlení opic. Má ruce s přítruhlím. Má řeč na dlouhém topůrku. Má řídké zuby. Má se co oháněti. Má se drle, jak chodec na brle. Má se jako husi o Martině. Má se jako chromý na berle. Má se jako ledvina v sádle. Ma se jako nahy v trňu. Má se jako ryba ve vodě. Má se jako šiška v másle. Ma se jako u cesty hrach. Má se jaksi osuhle. Má se ještě učit kaši jísti. Má se k světu. Má slabé útory, a všecky průduchy otevřené. Má slabé útory. Má slzy na hřebíčku. Má smělost v botách, už stojí na prahu. Má smích i pláč v jednom pytlíku. Má sojky (kočky, mouchy, sršně) v hlavě. Má sršně v hlavě. Má své místo i krom práva také v jiných případnostech. Má svíbové (svídové) nohy. Má svou hlavu. Ma škopovu hlavu To je lunščok třetiročni. Má špičatý jazyk. Má špičku. Má štěstí, až kypí. Má ten mušky v nose. Má tenké punčochy tenké uši tenký, čišný nos. Má teplé nohy. Má tichou muziku. Má típek na jazyku. Má to v prstech jako slepý housle, jako žebrák veš. Má tolik myslí, kolik zajíc křovin. Má tři vousy pěti řadami. Má třísku za uchem. Má tvrdou kůži. Má u něho v čepě. Má úštipky jako palice. Má už prvé na vrubě. Má v hlavě myši (myšky). Má v hlavě řezanku. Má v hlavě. Má v kapse očistec. Má v oku pazderek - prach. Má velké rohy. Má více řeči, než mlynář vody. Má více štěstí než rozumu. Má více v jednom prstě, než jiný v celém těle. Má všeho do Boha. Má všeho dost, jako čert plev. Má výmluvu za pasem. Má vyražení jako žid s prašivinou. Má z toho polízanou. Má za ušima: Jinak ironicky o hloupém: Má za ušima, když se mu slezou. Má zedranou strhanou při. Má zlatý zoubek. Má zuby jak rozehrané šachy. Má ženichy (hochy) z Drážďan, ale ne od Berouna. Má-li býti co zlého, na Tatary. Má-li býti teplo, ať je jak náleží horko. Má-li medvěd med, ví kam s ním. Má-li pršeti, tedy ať je hodný déšť. Ma, co jen hrdlo ráčí. Macešino dítě dvakrát pokrm dostává. Macocha racocha. Magnos promittere montes. Macha chytiti.