Celá abeceda Jedna ruka netleská. Jedna řeč, půl řeči; jedna pře, půl pře. Jedna těžkost druhou stíhá. Jedna vlaštovka jaro nedělá. Jedna zdvořilost druhou stíhá. Jedna žena pláče od žalosti, a druhá od chytrosti. Jedné straně nakládá. Jedni hnízdo shazovali, a druzí ptáčky sbírali. Jedním dechem dychají. Jedním komínem všecko hnáti. Jedním se způsobem rodíme, a tisícerým umíráme. Jedním uchem tam, druhým ven. Jedním zubem chléb nyní jísti třeba. Jedno k druhému, zlá žena chudému; komu se dostane, vždy jemu běda bude. Jedno minouti, druhé svinouti, k třetímu pomlčeti cesta ku pokoji. Jedno minouti, druhé svinouti, třetího tak nechati. Jedno minu, druhé svinu. Jedno myslí, druhé mluví, a třetí činí. Jedno nemotorně pustíce, půjde toho více. Jedno neštěstí druhé stíhá. Jedno oko, ale vidí daleko. Jedno pole není okolí, a opilého řeč není přísloví. Jedno slovo není přísloví. Jedno slunce dosti na nebi. Jedno srdce druhého se týká. Jedno srdce druhému rozumí. Jedno vzchází, druhé zachází. Jednoho čerta vyhnati a deset jiných vehnati. Jednoho přikryj a druhého ukaž. Jednoho šídla holí, a druhého ani břitvy nechtí. Jednomu se krupí, druhému se mele. Jednomu se zmele, druhému skrupí. Jednomu slunce svítí, a druhému ani měsíc nezašeří. Jednomyslných nikdo nepřelomí (nerozvede). Jednosvítný - všehosvítný lhář. Jednou dcerou dvou zeťův dostati. Jednou máti rodila, jednou umříti třeba. Jednou nohou nad hrobem stojí. Jednou ranou dub nepadne. Jednou rukou dává, a dvěma béře. Jednou rukou slibovati, druhou sázeti. Jednou ryc a podruhé nic. Jednou sekni, dvakrát bodni, kde o hrdlo běží. Jednou sestrou dva svakry sobě způsobiti. Jednou v roce, i to voce. Jednu nohu v hrobě má. Jednuškatě to. Jedny ruce prava píší, jedny je i maží. Jedva kost oblíznul, a už ten tam. Jedva mu oči nevyskočí. Jedva se dočká Jiříkovy rosy. Jedva školské hnidy vyčesal. Jehla se stříbrem a zlatem zachází, a přec vždy hola ostává. Jehly hledaje, svíčku spáliti. Jeho ctnost asi krátkého lokte. Jeho matka a má matka jsou sobě dvě vlastní ženy. Jeho matka a má matka na jedné vodě prádlo praly. Jeho tiché hříchy jdou nám pod nos. Jelito, krupami nabito. Jemu se zdá, že jest moře do kolenou! ale zvíť, když mu se v hrdlo vody nalije. Jemu to třeba natrubiť. Jen ať se neuskřípneš. Jen blbec se spálí dvakrát o stejná kamna. Jen když Bůh zachová krávu, najdeme pro ni i trávu. Jen když jsou kosti, maso bude. Jen křesnouti třeba, a hned oheň hned oheň na střeše. Jen pořád nahoru, jako olej. Jen poshověj, i zlý čas mine svým časem. Jen rohy mu chybí. Jen se jako pes otrese. Jen že toho darmo nedávají. Jenom i ty hýbej rukama!