Celá abeceda Dobře roztahovati se v cizím. Dobře se protřel mezi lidmi. Dobře se snáší čest a hrůza. Dobře se ta poklička trefí k tomu hrnci, a sýr k chlebu. Dobře se tomu bytuje, komu babka čaruje. Dobře se ty zuby znají. Dobře tomu kováři, jenž na obě ruce kuje. Dobře ustoupiti, kde zniku není. Dobře v čas jiskru uhasiti. Dobře z předu i ze zadu oči míti. Dobře zpíváš, kdyby jen notu měl. Dobře-li činíš, sebe obveselíš. Dobře, že svině rohův nemá. Dobřeť já rozumím - vímť já, kam ty měříš. Dobří lidé pro mír druhdy pobrojí; leč po smíru hostinku si vystrojí. Dobři lude tam su, strč jich do měcha a mišaj, dycky budě na vrchu darebak. Dočetl se mudřec v starověkém špargálu, že sokol a straka nelítají pospolu. Dočkej času jako husa klasu. Dočkej času, co hus klasu. Dočkej, panenko, své doby; netrať nejdražší ozdoby. Dodal mu ostruh. Dohořívá mu k prstům. Dojdeť někdy čelem místa. Dojíti doviti se klubka po niti. Dokaď slovo v hubě, něpoli; jak vyjdě, často poli. Dokládá na ořech. Dokud Bůh a dobří přátelé, ničeho netřeba se báti. Dokud Bůh a dobří přátelé, ničeho se báti netreba. Dokud byl kratší v hodnosti, byl o loket delší v moudrosti. Dokud co máš, nech o to dbáš. Dokud co v hrnci, přátelé u stolu. Dokud člověk ústy zívá, nech všeho naději mívá. Dokud člověk zdráv, i voda mu sladka. Dokud had hada nepožře, drak se nenarodí. Dokud hrách a kapusta, chaloupka není pusta. Dokud husara, dotud i Poláka. Dokud jednomu se nesetmí, nemůž druhému svítati. Dokud kněze stává, i kuchařka vládne, a jak ho není, i ta zapadne. Dokud má medvěd hnilice, nebojí se hladu. Dokud nesní hada had, nemůž se naroditi drak. Dokud Osel bude řváti, Hora bude v štěstí státi. Dokud prosí, zlatá slova nosí; a před plácí záda obrací. Dokud ručnice nebouchne, slyšeti se nemůže. Dokud růže voní, každý stojí o ni. Dokud se nenamučí, dotud se nenaučí. Dokud síla, hledme díla, by památka po nás byla. Dokud svět světem, nebude Polák Němci bratrem. Dokud u mne nacházel, i v noci přicházel; a teď co jsem chudý, neví ani ve dne kudy. Dokud vejce neuvre. Dokud zuby máš, najez se chleba. Dokud žil děd, nebývalo běd, a na nás vnuky shrnuly se muky. Dokud živi rodičové, cti je, a za mrtvé modli se. Dokudkoli žíti, vší touhy nelze zbýti. Dol. něm. Vam Disch na de Wisch (louka). Doma kdáče, jinde nese. Doma lev, na vojně tchor. Doma, jak chceš, u lidí, jak přísluší. Doma, jak chci, u lidí, jak káží. Domácí chléb, plátno a rozum nejlepší. Domácí psi nedávno se hryzli, a už se líží. Domácí večeře nejlépe svědčí. Domácí veš nekouše tak, jako cizí. Domácího zloděje těžko se uchrániti. Domluvu trpěti zda se mu na tvrdo skočiti. Domnění (zdání, podezření) mnoho v pytel vchází. Domnívá se, že krám jeho nejpěknější. Domnívá se, že mu samému slunce svítí. Domníváš se, že tě budeme od krásy chovati? Domům a statkům se počítají léta, a moudrý člověk vždy jest mlád. Dopadneme se na soli. Dorostl naň muž. Dorostouť někdy štěncům (štěnátkům) zuby.